Opavaci přijeli v pátek na prodloužený víkend a tak jsme si dohodli první sraz na sobotu v Pekelkách.

Sobota - ráno Láďa vystartoval, na jeho právě koupeném Viragu 535, jako drak. Zastávku, kde měl počkat, minul s přehledem a další dvě další možné zastávky též. Naštěstí musel dotankovat, jinak by se zastavil asi až Pekelkách. U pumpy na mě čekalo „sluníčko s hubou od ucha  k uchu… tak tuhle hračku měl prý dostat dřív“.

Do jeskyně jsme dorazili dřív a když přijela skupina podezřelých mašin, šla jsem je omrknout. Šest mašin jo, jenže z povědomého žluťáska sklouzli dva chlapi. Hm…zklamaně odcházím dopít kávu. Z půlky kopce huláká nějaká baba, kouknu a ona rozchechtaná Raduš („zrádce líný“ přesedlala do auta). Po veselém přivítání a také doplnění našich členů o Jirku s Janičkou a Pepu s Batůžkem, jsme všichni vyrazili na Hřensko. Spustil se déšť a tak jsme uvítali, že vodící vůz zastavil v Chřibské u malé rekreačky. Hned jsme se vrhli dovnitř. Majitele ta horda trochu zaskočila, ale statečně roznášeli litry kávy a čaje. Venku dlouhodobé burácení a potoky vody. Po hodině marného čekání, se naše liberecká parta rozloučila a vydala směrem domů. Láďa statečně v první linii bojoval s přívaly vody a s trvalým sprchovaním protijedoucích aut. Dovedl nás domů, kde suše oznámil, že už žádná další motorka nebude, protože pokaždé při první jízdě se přes něj prožene vichřice.

A naši kámoši? Ti měli více trpělivosti a počkali si na  sucho a v klidu pak dojeli ke svým stanům – Hřensko se odložilo na další den.

Neděle – Ady vyjížďku vzdala a na sraz s Mášou jsme dojeli opět v začínajícím dešti. Naštěstí se mu dalo ujet. Takže směr Hřensko – druhý pokus. Při obědě za Kamenicí k nám došla informace – Hřensko ne, jede se směr Ještěd a nejdřív společné kafíčko na náměstí v Č. Kamenici. Tož jsme se kousek vrátili, objednali si kávu a čekali – oni také na náměstí…v Krásné Lípě (to popletl vodící vůz). No tak nic, posílám SMS: sejdem se v Ivové – ta na mapě nebyla a Lvovou, prosvištěli evidentně bez snahy zastavit. Tak opravdu za nimi na Ještěd. Máša, se na výpřeži odpojila - měla domluvený další program. Já s Láďou jsme se vysoptili nahoru a fakt tam ta banda byla. Za trest jsme je unesli do hospůdky k našemu bydlu. Pak jsme je zase vrátili na výpadovku, aby trefili zpět. A protože nás znají málo, mávali s nadějí, že nás tento víkend už nepotkají.

Pondělí – v 7.30 u ranní kávy, při pohledu na čistou oblohu, nám docvaklo, že Opavaci jedou dnes na Mácháč. Tak jsme se tam zkusili mrknout a tentokrát jsme bezpečně našli motorky a pak i jejich majitele. Čučeli dost něvěřícně, ale přežili to. Láďa jako nejnovější model GPS byl pověřen bandu dovést na hrad Houska, což se mu lehkou oklikou i povedlo. Odtud se pokračovalo v úspěšném dohledání Dětenic, abychom nacpali něco do hladových krků.

Odtud směr Jičín – tedy zase s menšími kličkami, GPSLáďa měl nějaké menší poruchy komunikace mezi hlavou a řidítky, ale spojení se včas obnovilo.  Nakonec na výpadovce směr Hradec jsme se s nimi tentokrát již opravdu, ale opravdu rozloučili.

Tak bando čau a v srpnu se máte na co těšit – tedy na nás!!!