Tak jsme zas jednou zkusili nájezd na Německo. Podařilo se nám projet přes Petrovice k Ojbínu. Zastavili jsme se na kafi na nádraží - tedy museli jsme ještě počkat až laskavě otevřou (ospalci). Láďa si procestoval pěšmo blízké okolí (a fotil i rybičky a dečky a prostě všechno), zatím co my jsme s Mášou rozložené v křesílkách čekaly, až nás někdo obslouží.

Na naší stranu hranic jsme přejeli přes Žitavu ke Krystýně a další kávu si dali až u nás na zahrádce.