Cesta Liberec Košice opět rozdělena přenocováním na Pustevnách. Proběhla bez problému. V Rožnově jsme se stavili na menší prohlídce skanzenu a pak odpočinek v hotelu.

Ráno po snídani hurá do Košic, cesta byla celkem příjemná až ke Spiši. PAK SE ZAČALO MĚNIT POČASÍ. Trochu sprchlo a mojí motorce se to přestalo líbit, takže uprostřed Košic chcípla a dost - vybitá baterka. Po půl hodině přece jen naskočila, takže jsme přece jen dojeli k hotelu Slaměný dům, což byl náš cíl. Díky domorodcům jsme nabili obě baterky, pročistili veškeré kontakty na kabelech mé motky a na zkoušku jeli prohlédnout okolí, motka 200 km zvládla. Ale štěstí letos není při nás, nedaleký hrad se opravuje, jeskyně v pondělí zavřené, nebo přístupné na objednání předem, ale procházka i projížďka perfekt, a hlavně vynikající dršťková u vstupu do Jasovské jeskyně. Jen motka zas nedobíjí správně, ani po protekční nedělní kontrole v servisu, nezjištěn důvod problému. No nic jeli jsme prozkoumat  Košice, začali jsme překrásnou botanickou zahradou s velkým množstvím motýlů, pak pokračovali tramvají do města a pěšky až na autobusové nádraží. Tady jsme zažili trochu horor s hledáním nástupiště, nakonec se to povedlo. Další den vzhledem ke špatnému počasí jsme si nudu zkrátili procházkou ke zdejší vodní hladině Bukovec.

A další den odjíždíme domů trochu obklikou přes prohlídku úzkokolejky v Černém Balogu. No jo, průjezd vesnicí je s dlouhým stáním na semaforu a není jasné, kde je nádraží, tak se pod kopcem otáčíme zase zpět a já odbočuji, kolega si nevšiml a jede zpět k semaforu. Našla jsem nádraží a zkratku nahoru kam měl přijet kolega, odstavila jsem motku, chci mu zavolat a mobil nic. Naštěstí obecním úřadu měla paní pochopení a dovolila mi oživit mobil, mezitím mě našel LaďaGPS, jenže pro změnu zase nechytl můj stroj.Tak klasika - výměna baterek, hurá LáďaGPS nastartoval na poslední zbytky energie mé baterky a tak odjíždíme směr Pustevny.= bez zastávky k pumpě do Rožnova. V osm večer jsme tu ....a Láďova motorka zdochla u stojanu a konec. Dobíjení za jízdy se nepovedlo a co teď. Naštěstí existují hodní lidé, pumpařův kamarád přivezl nabíječku a po hodině čekání jsme byli schopni odjet na hotel a ráno domů. Cestou zpět sice 150 km v dešti a se svícením pouze parkovačkou, ale dali jsme to jsme. Konečně jsme doma a až uschneme, budeme hledat důvod stávkování mého stroje.

Natočili jsme cca 1800 km.